Severní Finsko a svobodná vůle
Setkání za polárním kruhem
V červenci roku 2005 jsem sed procházel národním parkem Lemmenjoki na severu Finska. Prošel jsem kousek tajgy a tundry v okolí říčky Ravadas a měl jsem v plánu vystoupat na vrchol Joenkielinen. Pak jsem se měl setkat se svými spolucestujícími v nějaké části obce Inari.
V tom roce jsem prožil několik ne zcela běžných změn ve svém životě. Nějak jsem si v mysli spojil výstup na Joenkielinen se završením jedné části svého života, i když k tomu samozřejmě neexistoval žádný „logický“ důvod.
13. července krátce po půlnoci jsem sbalil stan, nasnídal jsem se a vyrazil na Joenkielinen. Na rozhraní tajgy a tundry jsem zjistil, že neumím nalézt pokračování značené cesty. Baterii v GPS jsem měl již vybitou a nechtěl jsem riskovat bloudění. Proto jsem se otočil s úmyslem vrátit se do tajgy a z nedalekého rozcestí dojít do civilizace po značené cestě, po níž jsem před několika dny přišel. Z toho, že vzdávám cíl, který jsem si před cestou vytyčil, jsem neměl radost. Ale nepovažuji se za příliš zkušeného cestovatele a řešení vrátit se jsem vyhodnotil jako rozumné a logické.
V tu chvíli ke mně přišel sob, udělal tělem jakési gesto a pomalu stoupal vzhůru do tundry. Tehdy jsem se dostal do rozpoložení, v němž jsem byl přesvědčen, že mě sob povede, a vydal jsem se za ním. Sob mne skutečně vedl, občas se i zastavoval a čekal na mne. Po poměrně krátké době jsem viděl kůly s oranžovými značkami, takže mé „zbloudění“ spočívalo patrně ve velmi malé odchylce nebo ve velmi velké nevšímavosti. Při troše úsilí jsem nejspíše mohl cestu na Joenkielinen najít i bez pomoci.
Cestou jsem okolí a soba fotil, udělal jsem i snímek soba a sebe samospouští.
Sob mě dovedl až na vrchol. V tundře se cestou občas pásl, ale poslední část cesty vedla kamenitým terénem bez vegetace, takže „účelnost“ činění soba se těžko dala hledat jinde než v souvislosti s mou osobou. Na vrcholu Joenkielinenu se na mne sob zvláštně, dlouze a smutně podíval. Pak se otočil a rychle se vzdálil.
Minule jsem popisoval nečekané chování své feny a skupiny srn. V obou případech trvalo ono konání zvířat nepříliš dlouhou dobu – snad několik minut. U soba, s nímž jsem se v červenci 2005 setkal, šlo také o něco neočekávaného. Tato jeho nestandardní činnost trvala několik hodin.
Hodnocení, volba a CNS
Kdysi kdosi vymyslel následující schéma: Živý tvor při své interakci s okolím vyhodnocuje v určitých okamžicích jakési „podmínky“ a na základě výsledku této vnitřní činnosti následně nějak koná.
Schéma se velmi dobře ujalo a někdo další k němu přidal rozdíl mezi člověkem a zvířetem: U zvířete je prý toto vnitřní vyhodnocování řízeno pudy, instinkty, případně navíc i získanými vzorci chování, jež vedou k uspokojování potřeb. U člověka přistupuje dále jakási „racionální analýza“, jež dokáže od pudů, instinktů či tužeb po uspokojení abstrahovat a „zvířecí“ úroveň v tomto rozhodování „překonat“. Někdy se pak svoboda definuje tak, že tohoto vnitřní „rozhodování“ ovlivňují nejen vnější podmínky a vnitřní ustrojení tvora, ale že do tohoto procesu vstupuje i cosi, co bývá označováno jako tvorova „vůle“. Proto se občas místo jednoslovného pojmu „svoboda“ užívá sousloví „svobodná vůle“.
Připouštím, že určitá jednání se někdy mohou jevit jako výsledek výběru z „daných“ možností. Dejme hladové zvíře na rozcestí, kde jedna z cest vede viditelně k potravě a druhá nikoli. Zvíře se vydá první cestou. „Vědecky“ lze pak testovat případy, kdy druhá cesta povede třeba k naříkajícímu mláděti, a zvíře bude „volit“ mezi („sobeckým“) nasycením a („altruistickou“) záchranou mláděte.
Na základě takových pokusů lze jistě odborně popisovat neurofyziologické pochody a chování pokusného zvířete pak „vědecky vysvětlovat“.
Podobným způsobem se samozřejmě dá zkoumat i centrální nervový systém člověka. A některé typy experimentů jsou v jistých kruzích již dlouho dobře známé, například tzv. Libetův experiment [1] a jeho modifikace.
Dejme pokusné osobě úkol „svobodně“ mačkat tlačítka, hýbat pákou nebo vybírat obrázky a „povinně“ hlásit okamžik, kdy se k daným akcím rozhodla. Pokud je přitom mozek pokusné osoby zkoumán pomocí EEG, MEG nebo funkční magnetické rezonance, lze „vědecky“ zjišťovat [2], o kolik sekund byl pokyn z mozku vydán dříve, než si pokusná osoba svou volbu „uvědomila“.
Protože nemohu u případného čtenáře vyloučit ochotu k získání určitého vhledu do mých úvah, uvádím raději již zde, že podstatu svobody (či vůle) s takovými rozhodovacími algoritmy nespojuji. Dokonce jsem v pokušení napsat, že jsem se od pohledu na svobodu jako možnost volby mezi alternativami osvobodil.
Vede mne k tomu vlastní zkušenost. Za prvé: V situacích, jež jsem podle mého soudu řešil svobodně a v nichž jsem této své svobodě přikládal význam, jsem se nesoustředil na provádění analýz, nevytvářel jsem si seznamy důvodů „pro“ a „proti“, nepřiřazoval jsem takovým důvodům žádné váhy a neprováděl jsem žádné výpočty. Za druhé pak se domnívám, že lidský život se nevejde do schémat, jež jej redukují na střídání činností trojího typu, a to nejprve „příjem vjemů“ z vnějšího prostředí, následně vnitřní „vyhodnocování alternativ“ a poté „ven směřující akce“. (Model S – O – R v neobehaviorální psychologii a v teorii sociálního učení.)
Aby nedošlo k nedorozumění: Netvrdím, že pocit absence (vědomého) porovnávání vylučuje porovnávání skryté. Nepolemizuji s poznatkem, že lidský mozek funguje mimo vědomou úroveň i na úrovni nevědomé, ani s názorem, že se na nevědomé úrovni někdy něco nějak vyhodnocuje a vybírá. Nejde o to, zda se některé procesy v mozku podobají strukturovanému příkazu IF – THEN – ELSE počítačového programu. Nejde o to, nakolik takové pochody umíme či neumíme popsat. Jde o to, že svobodu lze nazírat jako cosi, co není odkázáno na podobné procesy ve vědomí a nevědomí. Svoboda se může projevit i tam, kde jsou (předpokládány) porovnávání a výběr volby. Ale podle mne působí také (a možná zejména) jinak.
-----
[1] Havel Ivan M.: Hra na čas a svobodu; https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2005/cislo-4/hra-cas-svobodu.html
[2] Havlíček Ondřej: Filosofický problém svobodné vůle ve světle vědeckých poznatků; http://nb.vse.cz/kfil/elogos/mind/havlicek13.pdf, str. 5 – 9
Jan Kábrt
O svobodě (a) uctívání 12
Patří k důstojnému naplnění lidského života spíše přijetí svobody, anebo pokorné uctívání? Působí tyto dva fenomény spíše společně, anebo proti sobě?
Jan Kábrt
Mýtus – orientace v bytí a vzhlížení k obzoru
Mýty byly a jsou součástí našich životů. Nemyslím si, že je smysluplné proti všem projevům mýtu bojovat. Patrně však není dobré nechat nějakou formou mýtu zotročit. (OSaU 11)
Jan Kábrt
Svoboda, úcta a (a)teismus
Srovnávání teismu a ateismu může mít zajisté rozmanitou podobu. Rád bych se pokusil o cosi podobného z hlediska svobody a úcty. (OSaU 10)
Jan Kábrt
Svoboda, evoluce a hra
Ideálu svobody přisuzujeme často vznešenost a vážnost. Hra bývá naopak spojována s volným časem a s nezávazností. Přesto to mohou být příbuzné fenomény. (OSaU 9)
Jan Kábrt
Svoboda, úcta a sociální stratifikace
Po tisíce let žijeme ve společenstvích rozdělených do vrstev či tříd. Sociální status bezpochyby ovlivňuje mnohé naše vztahy. Včetně vztahu ke svobodě. (OSaU 8)
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 467x