Zajímavé.

Myslím, že "láska k dobru" a "duch nezkrotné revolty" jsou takovým duálním motorem naší existence. Něco jako staročínské yin/yang.

Souhlasím, i když kromě obou považuji za důležitou i pokoru, neboť ducha nezkrotné revolty zaměňují někteří za pýchu.

Mimochodem, pojem svoboda mnozí chápou jako anarchii.

Dobrý článek!

I když s mnohými myšlenkami v článku bych na jiném fóru vedené diskuzi polemizoval, rád dávám karmu.

PS. Může mi dát někdo tip na stránky, kde jsou publikovány články s ibdobnými tématy a je umožněna otevřená diskuze pod nimi? Pod pojmem "otevřená diskuze" si představuji prostředí, kde je s respektem přijímán i oponentní názor a kde se názorový nesouhlas vyjadřuje argumenty, nikoliv nadávkami.

Pod takovým článkem se nadávek nemusíte bát, většina zdejších čtenářů nebude schopna jej přečíst a obsahu neporozumí.

Existuje obrovský rozdíl mezi mladým a starým Russellem. On prošel pozoruhodným vývojem od platonismu k docela obyčejnému praktického empirismu. On totiž o těchto idealistických základech nemluvil jen tak planě v nějaké teoretické rovině. On věřil, že je dokáže skutečně vystavět na logice. To byla jeho hlavní motivace pro jeho práci v logice. Jakmile si uvědomil, že na logice nic nevystaví projekt opustil, přestože dosáhl obrovského pokroku v matematice. Já si myslím, že jeho život je jedním z nejlepších argumentů proti různým formám idealismu, racionalismu nebo i nihilismu. Logika zjevně nefunguje tak, jak si všichni mysleli. Z empirismu samozřejmě plyne ateismus velmi snadno.

Nakonec z toho vychází takový umírněný platonismus

Vážený autore!

Dnes je doba uspěchaná. Takovýto elaborát bude zde číst málokdo. Zde jsou jednodušší čtenáři.

Nemáte pravdu!